• Detail
• Seznam míst
• Mapa

Černá Ostravice pramení v jižní části Moravskoslezských Beskyd v nadmořské výšce 888 m při jihozápadním okraji osady Bílý Kříž (součást obce Staré Hamry). V těsné blízkosti pramene probíhá přes vrch Súľov (903 m) státní hranice se Slovenskem a zároveň hlavní evropské rozvodí Odra-Dunaj. Celý tok Černé Ostravice míří liduprázdnou lesnatou krajinou zhruba jihozápadním směrem a po necelých deseti kilometrech se potok nad obcí Staré Hamry slévá s Bílou Ostravicí, čímž vzniká řeka Ostravice. Pro vodárenskou nádrž Šance, ležící těsně pod soutokem, jsou Černá a Bílá Ostravice hlavními zdroji čisté vody.

Chladná voda byla místem setkávání ostravských Junáků. Jedná se o uměle vytvořené jezírko na jehož břehu stával srub. Srub u tohoto jezírka byl již dávno opuštěný a od roku 2000 po sněhové kalamitě z něj zbyla jen rozvalina. Ruina byla odstraněna, okolí ulkizeno a jezírko vyčištěno. Mince, které byly nalezeny na dně, byly do jezírka navráceny. Pokud nefouká vítr nebo neprší, je hladina stále jako zrcadlo, a tak na dně můžete vidět jak se třpytí mince pro štěstí. Voda ani v létě není teplejší než 10 stupňů. Odtud pravděpodobně vznikl i jeho název. Toto půvabné jezírko na hřebenu Lysé hory nenajdete nikde v mapách.

Cesta vede krásným lesem až vás zavede k technické zajímavosti Čurabský klauz. Jedná se o uměle vytvořenou nádrž na toku Čurabky, která v dřívějších dobách sloužila ke splavování dřeva z hor do údolí. Tato splavovací nádrž byla v roce 2008 opravena a má velice nápaditě vyřešený přepad vody, v zimě tak můžete obdivovat ledopády. Najdete zde informační tabuli a turistický přístřešek k odpočinku. Odsud pak vede asfaltová stezka, po které se napojíte na zelenou turistickou značku vedoucí kolem loveckého zámečku s oborou.

Pravý název této vodní nádrže je FACER a byla zřízena v rámci projektu Revitalizace říčních systémů (vyhlašovaného Ministerstvem životního prostředí). Jedná se o revitalizační opatření se vznikem nového významného krajinotvorného prvku a lokálního biocentra. Dochází k obohacení biotopů, ve kterých se vytvářejí nová rostlinná společenstva a ty se oživují jak bezobratlými živočichy, tak i obratlovci. Dotčené území je tvořeno ovsíkovými lučními porosty. V nejbližším okolí nádrže se vyskytuje cca 150 druhů vyšších rostlin. Byly zde zjištěny druhy zařazené do Regionlního seznamu ohrožených taxonů vyšších rostlin pro území CHKO Beskydy. Jedná se o Hořec tolitovitý a Prvosenku vyšší, a to v břehových porostech vodních toků. Zřízením vodní nádrže došlo k rozšíření možnosti rozmnožování obratlovců. Z ohrožených druhů zde byla nalezena Kuňka ohnivá. V pobřežních porostech je dále možné objevit chráněného Mloka skvrnitého. Nádrž leží v mírně svažitém terénu nad soutokem dvou toků - potoku Baštica a bezejmenného potůčku. Plocha hladiny je 2 900 m2, průměrná hloubka vody je 1,3 m a objem 3 770 m3. V nádrži je přísný zákaz koupání. Text je převzat z cedule u rybníka, který již v současné době není čitelný.

Tajemný zalesněný vrch Štandl (lidově Štandel) se nachází 1,7 km vzdušnou čarou západně od centra města Místek. Lokalita Štandlu byla osídlena, jak dokládají nálezy již v době pravěku a v době keltské. Ve středověku hrádek patřil do skupiny malých, patrně dřevěných strážních hrádků na rozhraní Moravy a Slezska. Hrádek, ze kterého zbyly dnes už jen zbytky, vznikl asi ve 13. st. Nález erbu napovídá, že zde sídlili páni z Deblína. Poté ho nejspíše vlastnili bratři Stangeové, kteří přišli ze Saska. Ke sklonku 13. století byl hrádek opuštěn a nahradila ho tvrz. Hrad byl obehnán hlubokým oválným příkopem s palisádovým opevněním na vyvýšeném valu. Uprostřed je vchod do podzemní chodby, která prý měla být spojena s frýdeckým zámkem. Hlavní a možná jedinou budovou na hradě byla dřevěná strážní věž na kamenném základě. Muzeum Beskyd z frýdeckého zámku zde provádělo několik archeologických vykopávek (nálezy jsou vystaveny v expozici na zámku). Při stavbě retranslačního odražeče v 70. letech 20. století byla poškozena třetina jádra hrádku. 

Ivančena je kamenná mohyla v Beskydech mezi Malchorem a Kykulkou pod vrcholem Lysé hory. Byla postavena na památku pěti skautů, kteří byli popraveni za účast v protinacistickém odboji. Historie mohyly na Ivančeně se začala psát v roce 1946, kdy členové 30. oddílu Junáka z Moravské Ostravy vztyčili na úpatí Lysé hory jednoduchý kříž s krátkým vzkazem v lahvičce. Pomníček vytvořili na památku svých skautských přátel, kteří byli za účast v protinacistickém odboji popraveni gestapem. Kolem kříže se začaly vršit kameny, které na ni přikládali kolemjdoucí k uctění památky mrtvých. Kámen po kameni tak začala vyrůstat mohyla, která se v průběhu času proměnila z malého pomníčku na symbol skautské nezdolnosti. V prosinci 1994 došlo k vážné devastaci mohyly, kdy se neznámí vandalové neštítili na kusy rozbíjet také pamětní desky. Následně proto vznikla iniciativa, které se podařilo získat dostatek finančních prostředků a mohylu zrekonstruovat. Byly vybudovány základy a mohyla přesunuta pár metrů od hřebene, aby nezasahovala do katastru tří obcí. Doplněna byla také o pamětní stélu a slavnostně posvěcena biskupem Františkem Lobkowiczem. V roce 2017 byla mohyla na Ivančeně opět zrekonstruována do současné podoby. Poutě k mohyle trvají dodnes – v sobotu kolem 24. dubna tam míří skauti z celé České republiky, o den později potom zase trampové. Jméno Ivančena pochází od původního majitele místa – Ivánka.

Přírodní památka rozsedlinová jeskyně Cyrilka je délkou 370 metrů nejdelší pseudokrasovou jeskyní v Beskydech a druhou nejdelší v České republice. Historie objevování jeskyně Cyrilka je spojena se zájmem prvních obyvatel Beskyd o tajemné podzemí. Mezi starými Valachy, kteří kolonizovali nejvyšší horské polohy, kolovaly o radhošťském podzemí a jeho pokladech různě zvěsti. Nitro hory je v nich popisováno jako obrovská hluboká jeskyně, jejímž středem teče průzračný potok. Přes potok vede kamenná lávka a na ní sedí obrovský pes nebo drak a hlídá poklady. Vstup do jeskyně je asi 250 metrů východně od vyhlídky Cyrilka v blízkosti silnice na Pustevny, v mělké sníženině pod 2,5 metrů vysokou skálou. Po novém geomorfologickém průzkumu byla délka chodeb stanovena na 552 metrů a nejnižší bod byl změřen 16 metrů pod povrchem. Vývoj jeskyně nebyl dosud ukončen a proto dochází k posunu kamenných bloků a je nebezpečí řícení stropů. V roce 1998 došlo k zavalení vchodu do jeskyně. V jeskyni je stálá teplota 4-10 stupňů a relativní vlhkost vzduchu nad 85 procent. Jeskyně se každým rokem v zimním období stáva útočištěm pro množství netopýrů. V minulých letech se zde podařilo objevit také poměrně vzácné druhy těchto živočichů, netopýra ušatého, velkého, vodního i vrápence malého, který patří mezi kriticky ohrožené.

   Jednou z nových dominant dříve lázeňského města Rožnov pod Radhoštěm je od roku 2012 Jurkovičova rozhledna. Své jméno dostala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který, naštěstí, zanechal díky své tvorbě výraznou stopu také v našem kraji. Vznikla podle původních, více než sto let starých, nákresů tohoto architekta první poloviny 20. století. Rozhledna je umístěna na Karlově kopci. Výška rozhledny je 31,09 metrů a vyhlídková plošina se nachází v necelých 19 metrech nad úrovní terénu. Veškeré kovářské a klempířské práce a většina tesařských prací včetně detailů byla prováděna ručně za použití starých, dnes již téměř nepoužívaných, pracovních postupů. Na stavbu rozhledny bylo použito 200 m3 kulatiny (100 m3 řeziva). Nosné prvky rozhledny jsou z dubového dřeva, na ostatní části byl použit smrk nebo jedle. Barevné řešení rozhledny odpovídá Jurkovičovým stavbám na Pustevnách. Rozhledna je stavěna dle původních architektových návrhů pouze s drobnými úpravami vycházejícími ze současných platných předpisů. Celkové náklady na stavbu činily 12,2 mil. korun.

Kamenná tvrz u Kněhyně je opuštěná kamenná zřícenina domu na cestě mezi Čertovým mlýnem a Kněhyní. Kamenné pozůstatky přízemních obvodových zdí patří bývalé lovecké chatě Greiffka, pojmenované podle správce arcibiskupských lesů Greiffa. Vznikla v sedle mezi Kněhyní a Čertovým mlýnem ve 2. polovině 19. století. Zanikla neznámo kdy. Jelikož se tvrz vyskytuje v oblasti Národní přírodní rezervace Kněhyně – Čertův mlýn, je zde zákaz pohybu mimo označené turistické trasy.

Klauz Kocián, někdy nazývaný též Lučovec, je zachovalá a udržovaná historická vodní nádrž, jež sloužila pro zachycení vody, které se následně využívalo na jaře při plavení palivového dříví z hor do arcibiskupských železáren ve Frýdlantě n.O. Klauz umožňoval plavení dřeva po potoce Lučovec až do jeho zaústění do Bílé Ostravice v délce cca 4,53 km. První zmínka o klauzu v poloze „na Ločonici“ pochází z roku 1840, podle všeho ale vznikl ještě dříve. V 2. pol. 19. stol. bylo olomouckým arcibiskupstvím, které vlastnilo zdejší hory i frýdlantské železárny, přistoupeno ke stavbě nových a rekonstrukci starších klauzů. Přibližně v této době byla na břehu klauzu Kocián vystavěna knížetem arcibiskupem kardinálem Bedřichem z Fürstenberku menší lovecká chata pro ubytování v době lovu tetřevů. Dnes na jejím místě stojí novodobá soukromá dřevěná chata. Ve 20. letech 20. stol. přišla na hutnický průmysl pod Beskydami krize a i klauzy počaly chátrat. V 70. letech se jich však chopily Lesy ČR a konkrétně klauz Kocián přetvořily v retenční vodní nádrž, kde se ukládají splaveniny, přičemž také akumuluje vodu k vyrovnávání průtoku přirozeným korytem potoka při přívalových deštích, jarním tání sněhu či v letních suchých obdobích. Zároveň samozřejmě zajišťuje dostatek požární vody pro danou lokalitu. Objem nádrže je okolo 5 800 m3. Svůj název Kocián získal podle nedaleké čeladenské osady Kociánka, ačkoliv jinak spadá do katastru Bílé.

Lysá hora (1323 m n. m. v některých zdrojích 1324 m. n. m. - o výšku se již dlouho vedou spory) je nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd a Těšínska. Leží na rozhraní obcí Krásná, Malenovice, Ostravice a Staré Hamry. Tento vrch byl také v letech 1939-1945 nejvyšším bodem Protektorátu Čechy a Morava. Na holém (lysém) vrcholu, na který vede silnice z Krásné, se nachází charakteristický telekomunikační vysílač, meteorologická stanice a několik horských chat. Samotnému vrcholu se přezdívá Gigula. Z vrcholu Lysé hory vybíhají čtyři rozsochy: Malchor, Zimný (Zimní Polana), Kobylanka (Velký Kobylík) a Lukšinec. Pro turisty je dosažení samotného vrcholu symbolickým pohlazením tzv. hladícího bodu umístěného na obelisku na nejvyšším místě Lysé hory.

  Maxova nádrž (též Maxův klauz) je splavovací nádrž nacházející se na říčce Smradlava, na severním svahu hraničního hřebene Moravskoslezských Beskyd v nadmořské výšce 645 m. Jedná se o největší beskydský klauz se sypanou hrází, která je 30 m dlouhá a 8 m vysoká. Objem nádrže je cca 15 500 m3. Maxova nádrž pro zachycení vody k plavení dřeva byla vybudována po roce 1836, kdy při modernizaci frýdlantských železáren došlo ke stavbě pomocných objektů. Pojmenována byla na počest olomouckého arcibiskupa Maxmiliána Josefa Sommerau-Beckha (v úřadu 1836 - 1853). Na konci 19. století byla převzata do péče lesní správy. Nádrž musela být několikrát opravována (1968, kompletní rekonstrukce hráze proběhla 1992 − 1993), ovšem po opakovaných povodních z let 2008 - 2013 je opět poškozena.

Pár metrů od vrcholu Smrku a pár kroků od mohyly Jana Palacha je kamenná mohyla Johna Lennona. Mohyla byla vybudována v roce 1982, dva roky po tragické smrti zpěváka a básníka Johna Lennona, jako místo setkávání jeho příznivců. Lennonova hudba, revolta proti establishmentu a angažovanost v mírovém hnutí představovaly v Československu symboly (západního) životního stylu, vyjadřujíc tak distanci od oficiálně prosazovaných a obsahově vyprázdněných hodnot socialistické kultury. V průběhu loňského ročníku soutěže Prostě ve formě jsme s vaší pomocí mohylu obnovili, za což vám patří velké díky.

Vrchol Na Magoni se nachází v západní části Metylovické pahorkatiny v katastru obcí Metylovice a Palkovice. Někdo zde kdysi umístil obyčejnou lavičku s vyhlídkou na celé Beskydy. Po delší době se již zničená a opuštěná lavička dočkala v letošním roce rekonstrukce. Dnes zde najdete nové zastřešené posezení, kde si můžete opéct třeba párky nebo se jen kochat výhledy. Tuto novou vyhlídku zde svépomocí vybudovala obec Metylovice. Původní záměr byl na letošním eventu lavičku opravit a vdechnout jí nový život společně s vámi.

Ondřejník je geomorfologický okrsek Štramberské vrchoviny. Tento samostatný masiv se táhne od severu na jih přes vrcholy Ondřejník (890 m), Úbočí (864 m), Stanovec (899 m) a nejvyšší vrchol Skalka (964 m). Pro mnohé je "vrchol Ondřejníku" roubenka Ondřejníček, ale to není „pravý“ vrchol masivu Ondřejníku. Nad touto roubenkou se tyčí homole vrcholu Ondřejník, který tvoří severní zakončení celého ondřejnického masivu. Turistická značka na něj sice nevede, ale na 1,2 km dlouhou přístupovou cestu ze sedla Kubalánky však jasně ukazuje směrovka. Na vrcholu Ondřejníku navštivte jejího strážce pana Břízotřísku, pokochejte se výhledem a nenechte se zaskočit okolím, které je zdevastované kůrovcem a těžbou.

Řeka Bečva vzniká soutokem Rožnovské a Vsetínské Bečvy několik set metrů západně od centra města Valašské Meziříčí. Prameny těchto řek jsou od sebe vzdáleny vzdušnou čarou asi 3 km, nicméně každá z nich musí překonat několik desítek kilometrů, než se setkají u Valašského Meziříčí. Rožnovská Bečva pramení na severovýchodním úbočí kopce Vysoká (1024 m n. m.), který je zároveň nejvyšším vrcholem Vsetínských vrchů. Samotný pramen se nachází ve svahu v nadmořské výšce 918 m n. m. v krásném bukovém lese. Ze země volně vytékající voda je svedena dřevěným žlábkem pod dřevěnou stříšku s nápisem Pramen Bečvy. Místo je samo o sobě okouzlující. Neméně úžasná je i cestička vedoucí k prameni. Nevinně vypadajícím dřevěným rozcestníkem značená odbočka z červené turistické trasy asi 1,5 km od Třeštíku se po několika metrech mění z romantického rovného chodníčku na klikatící se skluzavku z kopce dolů. Lanové a dřevěné zábradlí a vytesané schody jsou nezbytným pomocníkem při chůzi, zvláště pak za mokra, kdy je terén absolutně neschůdný.

Rozhledna Čartak (někdy zvaná Sůkenická) je železobetonová věž obložená smrkovými prkny, která se vypíná na stejnojmenném vrchu. Čtyřicet metrů vysoká rozhledna poblíž hraničního přechodu nabízí výhled na hřebeny moravskoslezských Beskyd. Uvnitř věže vás čeká celkem 131 kovových schodů, které se točí po směru hodinových ručiček. Vystoupáte po nich na osmibokou vyhlídkovou plošinu ve výšce 26 metrů. Z Čartaku je krásný výhled, zejména na Javorníky, Radhošťský hřeben, Beskydy, Lysou horu, Malou a Velkou Fatru a za velmi dobrých podmínek uvidíte až na Západní Tatry. Čartak slouží hlavně jako telekomunikační stožár. Jakožto vyhlídková plošina byl otevřen 28. června 1998. Projektantem stavby byla ostravská Teplotechna, která navrhla plnou konstrukci tvořenou betonovým jádrem, jež je skryté pod dřevěným pláštěm ze smrkových prken. Podmínkou bylo, aby stožár co nejlépe zapadal do okolní krajiny. Rozhledna, kterou má na třicet let pronajatou radnice v Rožnově pod Radhoštěm, získala v roce 2009 nový nátěr.

Rozhledna Miloňová ve Velkých Karlovicích byla dokončena v září roku 2012. Slavnostní otevření bylo v sobotu 20. října 2012. Výstavba rozhledny o šestibokém půdorysu na železobetonových základech trvala deset měsíců. Nosné sloupy jsou ze smrkové kulatiny. Věž rozhledny se směrem k vrcholu zužuje do jehlanového tvaru, jehož střechu pokrývá štípaný šindel. Rozhledna je vysoká 24 m, vyhlídková plošina je umístěná 20 metrů nad okolním terénem a umožňuje kruhový výhled do okolní krajiny. Rozhlednu postavily Lesy ČR podle návrhu architekta Antonína Závady, který rovněž projektoval Jurkovičovu rozhlednu v Rožnově pod Radhoštěm. Nachází se na vrchu Miloňová a je dostupná po zeleném okruhu nebo fotostezce Valachy. Kolem rozhledny vede také „dětská“ turistická trasa Hledej poklad na Galiku.

Stratenec (Ztracenec) je plochý vrch v odlesněné části hlavního hřebene Javorníků a nachází se, stejně jako hlavní vrchol Velký Javorník, již na území Slovenska. Na vrcholu je dřevěná rozhledna, která byla postavena roku 2008. Vedle rozhledny je památník na osvobozenecké boje Velkých Karlovic, na jehož desce je vytesáno "Dne 3. května 1945 při osvobozování Velkých Karlovic zde na Ztracenci padli dva neznámí příslušníci 1. Čs. armádního sboru a Andrej Rabčan, narozen 9.11.1922 v Drabsku." Památník má tvar 3 křížů a byl postaven v roce 1969.

Satinské vodopády můžeme nazvat pravým pokladem Beskyd. Jedná se o cca 1 km dlouhý úsek, který má místy charakter soutěsky o hloubce až 15 m, s několika vodopády, peřejemi, přehrádkami a dalšími zajímavými tvary. Charakter prostředí ostře kontrastuje s běžnými okolními lesy. Návštěvník této rokle se během chvíle ocitá v místě, kde je znatelně nižší teplota a skrze listí mohutných buků prosvítají paprsky slunce. Hra stínů, vodní zrcadla a zvuk tekoucí vody působí velmi příjemně. Zejména v letních horkých měsících nabízí rokle příjemný chládek, na podzim je zde ráj pro fotografy. Celé údolí potoku Satina skrývá řadu zhruba metrových vodopádů, navíc jsou zde i kaskádovité vodopády na bočních přítocích. Hlavní a nejznámější vodopád má výšku 1,7 metrů a je tvořen čtvrt metru mocnou deskou pevného pískovce pod kterou se vyskytuje méně odolnější jílovec. Jílovec je vymílán a vzniká převis hluboký více než jeden metr. Vodopád Satiny byl vyhlášen přírodní památkou.

  V Kozlovicích je k dispozici pěkně udržovaný skokanský areál se dvěma můstky. V roce 1989 byl slavnostně otevřen první skokanský můstek s kritickým bodem 18 metrů pokrytý umělou hmotou Durokryt a keramickou nájezdovou stopou. V roce 2000 se dobudoval druhý můstek s kritickým bodem 9 metrů s umělou hmotou a nerezovou stopou pro začátečníky. Podařilo se také vybudovat potřebné zázemí k provozování skokanské přípravy a pořádání mezinárodních závodů. Dostavěla se klubovna, věž rozhodčích a umělé osvětlení (2007), sklady sportovního materiálu, šatna pro závodníky (2008), schody na můstky (2010). Za 22 let působnosti vychoval skokanský oddíl více než 18 mistrů České republiky a několik juniorských i seniorských reprezentantů.

Smradlava je jeden z nejznámějších sirných pramenů, který vyvěrá u Bílé v Beskydech v údolí s výmluvným názvem Velká Smradlava. Pramen včetně okolí je hezky upraven, vede k němu dřevěný mostek přes potok a nedaleko stojí přístřešek a lavičky. Výtok z malého korýtka zaujme již zdálky typickým zápachem, při pohledu zblízka upoutá bílý povlak v místě, kde voda dopadá na kameny. Horská bystřina Smradlava protéká celým stejnojmenným údolím. Celková délka bystřiny je 6 630 metrů. Výron sirné vody je unikátní tím, že při nahlédnutí do prameniště pod dřevěným přístřeškem uvidíte fialové sirné bakteriální kolonie rodu Chromatium. Je to nezvyklá podívaná a skoro se nechce věřit, že voda je navzdory bílému povlaku korýtka pitná, natož že má díky svému chemickému složení léčivé účinky při žaludečních potížích, bolestech kloubů a nemocích kůže. Pramen nikdy nezamrzá.

Halda Ema (někdy také psáno jako Ema-Terezie či Terezie-Ema) je ostravská kuželová halda s vrcholem ve výšce okolo 320 m n. m. Původně halda dosahovala výšky 327 metrů, ale prohořením se snížila. Nachází se v oblasti Slezské Ostravy na pravém břehu řeky Ostravice a tvoří ji miliony tun vytěžené hlušiny z bývalých ostravských dolů Trojice a Terezie. Počátky jejího založení pravděpodobně sahají do doby před rokem 1920. Halda stále pracuje, proto z ní vyvěrají bělostné obláčky plynů obsahující zejména oxid siřičitý. Její povrch je neustále zahříván vnitřními procesy, jelikož uvnitř hořící haldy dosahuje teplota až 1500 °C. Vzhledem k těmto skutečnostem na ni byl nejprve vstup povolen jen na vlastní nebezpečí. V roce 2011 zakázala společnost RPG RE Land, která je majitelem pozemku, vstup na haldu. Tento zákaz zdůvodnila tím, že „nelze zaručit bezpečnost osob a majetku nacházejících se na haldě“. Tento zákaz byl odvolán 30. září 2012. Díky teplu, které z hory vyvěrá, na haldě roste teplomilná flóra. Vyskytuje se zde také stepní fauna. Na severní straně je hustý les, jižní strana (která stále prohořívá) je zatím holá a panuje na ní subtropické klima, kde se ani v zimních měsících nevyskytuje sníh, ale roste zde celoročně tráva. Ema je třetím nejvyšším místem Ostravy.

Pomník Maryčky Magdónové se nachází při hřbitovní zdi ve Starých Hamrech, nad vodní nádrží Šance. Pomník je připomínkou jedné z literárních postav Petra Bezruče, Maryčky Magdónovy, která byla hlavní postavou básně Maryčka Magdónova ze sbírky Slezské písně. Autorem pomníku je ostravský sochař Augustin Handzel, který jej zhotovil na objednávku starohamerského oddílu Sokola. Místo pak bylo vybráno symbolicky, neboť u ohradní zdi hřbitovů bývali pohřbíváni sebevrahové. K jeho odhalení došlo 14. srpna 1933 při příležitosti 65. narozenin Petra Bezruče. Pomník je nemovitá kulturní památka obce Staré Hamry a od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Studená (Ledová) jeskyně je součástí přírodní památky Ondrášovy díry. Ta představuje jeskynní systém na rozeklaném temeni rozsochy Lukšince, 2 km severozápadně od vrcholu Lysé hory. Nachází se v nadmořské výšce 840 až 940 m v Lysohorské hornatině v centrální části Moravskoskezských Beskyd. Jedná se o pseudokrasovou jeskyni se stupňovitě klesajícími prostory o délce 10 m a výšce 3 m, která nemá krápníkovou výzdobu. Vchod je velký 1 x 0,5 metru. Tato jeskyně má statodynamický mikroklimatický režim, což způsobuje, že se zde udržují ledové náletky i v letních měsících. Vývoj jeskyní nebyl ještě ukončen a dochází k posunu kamenných bloků a k řícení. Proto jsou pro veřejnost nepřístupné.

Skalní útvar Vlčí skála (Vlčia skala) se nachází v úbočí Súľova poblíž Bílého kříže, na hraně česko-slovenské státní hranice, pár kroků od hřebenové turistické značky. Celková délka přerušovaných skalních stěn činí asi 300 m. Terasovité kamenné věže byly vypreparovány z prudkého svahu na české straně Súľova, avšak díky okolnímu lesnímu porostu nejsou shora na první pohled moc vidět. Několika schůdnějšími chodníčky se dá slézt do lesa pod hřebenem, avšak vždy jsou vidět jen nejbližší mrazové sruby. Ve spodní části útvaru dosahuje výška dvou věží až 18 m, přičemž vrcholek jedné z nich tvoří ohromný deskovitý převis, odkud se otevírá krásný výhled na protější hřeben Gruně, okraj Bílého kříže, vrchlík Lysé hory a Smrku. Tato skála je zároveň osazena kruhy. Ve 30. letech 20. stol. tu tatranský horolezecký spolek IAMES pořádal lezecké kurzy pro veřejnost jako průpravu pro horolezení v Tatrách.

Nově postavený Penzion U Pacošů nabízí ubytování v rodinném prostředí s domácí kuchyní. Venkovní terasa poskytuje nádherný výhled do okolí. V zimním období a chladném počasí vás uvnitř čeká stylový interiér s teplem od plápolajícího krbu. Penzion se nachází v obci Malenovice v nadmořské výšce 603 m n. m. Je dobrým výchozím bodem k výšlapu na královnu Moravskoslezských Beskyd Lysou horu a dalších výletů do horských hřebenů, hlubokých údolí, zurčících potoků a říček, rozlehlých lesů, rozkvetlých strání a starobylých dřevěnic. 

  Zvonička Martin v bílanské části Javořinky (větší část Osady je hamerská) vznikla v roce 2015. Zvon pro zvoničku byl třicet let uschován u rodiny žijící v roubence na Javořince, ale až po dlouhých letech byla zvonička postavena. Zvon se jmenuje Martin, stejně jako jeden nezapomenutelný horal Martin Lukeš, který na Javořince v Bílé v Beskydech žil. Odtud i zvonička dostala jméno. V podstatě se jedná o kryté posezení pro turisty se stanovou střechou se zvonicí. Stavba imituje obvyklý místní styl (šindele, kulatá střecha nad zvonem...). Na rozdíl od jiných zvonic na ni lze volně zvonit. Stojí přímo u křižovatky turistické a cyklo trasy na rozsáhlé pasece, kde je takřka nepřehlédnutelná.